Slyšíš mě?

22. března 2007 v 0:22 | Leonardo |  Kocovina
**
Touha po slávě
Když něžnou milostí opojený
jsem němě před tebou poklekal a šeptal - miluji tě,

když tvůj zrak laskavý mi vléval radost do žil,
ty nejlíp, drahá, víš,
zda po slávě jsou toužil.

Ty nejlíp víš,
jak vzdálil jsem se světu,

jak málo jsem se přál pokládat za poetu,
jak boj mě unavil,
jak byl jsem zoufalý,

jak nevnímal jsem nic, výtky i pochvaly.

Proč měl bych tehdy dbát o vratkou přízeň davu,
když tvá dlaň hladila mi obolenou hlavu,
když s okem zářícím
šeptalas častokrát:

Miláčku, šťastný jsi? Miláčku, máš mě rád?
Miláčku, odpověz, umíš být v lásce stálý?
Nikdy mě pro jinou tvé srdce neošálí?

A já jsem mlčíval, já tonul v rozpacích
a pouhá myšlenka na rozchod byla hřích
v těch šťastných minutách, kdy zdály se mi směšné
útrapy milenců a slzy bezútěšné.

A náhle pomluvy, zrada a klevety
a všemi opuštěn a všemi prokletý
jsem osiřele stál
jak poutník na Sahaře

a blesky šlehaly mi do zděšené tváře.
A já jsem vkročil
do temnot bezhlavěa já jsem najednou
zatoužil po slávě!


Tak,
aby jméno mé hřemělo jak uragán,

abys je slýchala den co den ze všech stran
a srdce zmučené
skrýt před ním nemohlas,

tak, aby v tichu ti připomněl věrný hlas
temný sad, loučení a ten šepot vroucí,
jímž jsem tě zaklínal
poslední naší noci.

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kvilda Kvilda | 12. listopadu 2009 v 15:19 | Reagovat

Náááádheraaaaaaaaaaaaa!!!!!!!!!!!!!!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama